Po brzkém probuzení jsme se vydali vyzvednout naše přátele, kolegy a stalkery.
Stáli jsme na hranici pásma a sledovali, jak k nám skrz křoví a houštiny s nasazením vlastního života postupně pronikají. Nejrychlejší a nejstatečnější byl Jája, nejmladší člen tábora. Poté naše výprava putovala do tábora – ŽUMPY. Cestu nám stěžovaly anomálie (např. Ježibabí rosol, Komáří hejno, Mlýnek na maso, Pouštní bouře). Přesto jsme do tábora došli, i když bez zranění a blbejch keců se to neobešlo.
Po příchodu nastal chaos, jak si každý v rychlosti zabydloval svůj stan.
Seznámili jsme se s tábořištěm a pak se vydali hledat pomníky mrtvých stalkerů, kde ležely plynové masky (pro každou družinu 1) a materiál, aby si každý mohl vyrobit svou vlastní masku. Nalezené artefakty jsme po návratu prodali a odešli k Ještěrkám na slavnostní táborák. Hráli jsme hry a myslím, že to byla pro obě strany milá návštěva. Nelepší bylo, když Kája s Matějem králi na jednu kytaru. Návrat lesem byl trochu strašidelný, ale všichni přežili.
