A bylo to konečně tu: Celostátní kolo Svojsíkova závodu!
Jeli jsem v tomto složení: Mája, Pipi, Bety, Kristýna a samozřejmě naše úžasná hadrová panna Maruna. Kromě nás (soutěžících) jeli ještě Břéťa, Tonda, Eva a Kačka a Karolínou.
Náš vlak měl zpoždění a jelikož první úkol byl mimo jiné zaměřen na orientaci, ukázalo se to jako dost nešťastná náhoda. Musely jsme dovést malého kluka k jeho babičce, což se nám sice nepovedlo, ale vzhledem ke zkrácenému času, nám to porota uznala.
Nakoupili jsme potraviny na večeři a vyrazily směr Kaprálův mlýn. S naší průvodkyní (= komorníkem). Kloki se nám dobře povídalo. Po slavnostním nástupci se každá družina vypravila na vylosované tábořiště (my naštěstí zůstávaly na Mlýně), rozdělala oheň a uvařila večeři. Zní to jednoduše, ale byl to snad největší problém závodu. Nakonec jsme doopravdy uvařily, ale najíst jsme se nestihly, protože nás zaháněli do postelí, aby nás o 10 minut později mohli zase vyhnat. A tak začala hodina plná bolavých rukou a nohou, ztuhlých prstů a úmorného 5 km pochodu. Po dokončení přesunu jsme už neřešily špínu či nepořádek, lehly jsem a okamžitě usnuly.
Ráno opět nastal s ohněm, ale tentokrát jsme to velmi rychle vzdaly. Sbalily jsem stan, který byl pokrytý souvislou vrstvou ledu a vyrazily na stanoviště. Nedostatek spánku a bolavé nohy se ale dost projevovali. Nicméně jsme dorazily zpět a těšily se na klidný večer. Přístavbě stanu jsem ale postrádaly tyče a taky kolíky. Tyče se po pár minutách našly, ale kolíky jako by zmizely. Vyčerpaně jsme usedly kolem rozestavěného stanu na naše batohy.
Když tu najednou Bety sáhla pod sebe a vytáhla…ty kolíky. S novým nasazením jsme dostavěly stan, zhltly večeři a odešly na „poradu“ s Kloki.
Po pár telefonátech s našimi vedoucími na druhém konci světa jsme se nedočkavě hrnuly směrem k našim spacákům. Ale čekalo nás nemilé překvapení. Přímo za naším stanem se promítalo, takže náš spánek byl značně narušován.
Poslední den začal vyhlášením výsledků a na to, jaká byla naše očekávání, jsme skončily na pěkném 11. místě. Poté jsme odešly na velkou hru i s Břéťou a Evou. I přes únavu jsme si docela zaběhaly.
Pak už nás čekala jen dlouhá cesta domů, který byly trochu zpestřena tím, že v Berouně se k nám přidal Piškot s Drobkem jedoucí z vinobraní.
