Dopoledne jsme pokračovali v pondělní rozdělané práci s vyjímkou světlušek, která už tábor nakreslily, a tak si hrály. V 10:00 navíc Šikula začal plnit výzvu: „den na stromě“. Z včerejší zprávy už máme přeci jen něco vyluštěno. Zdá se, že vlastníme recept na lék. Moc toho sice nevíme, ale určitě budeme potřebovat hodně cibule. Tu jsme museli vylovit z vysoce radioaktivní vody a té se přitom nedotknout. Kdokoli ve vodě smočil byť jen špičku prstu, nesměl s postiženou částí až do oběda hýbat. Celkem komická podívaná byla na Toma, který do vody spadnul celý a až do oběda se válel bezmocně před kuchyní. Hejtman zase byl bez rukou nádobí.
Odpoledne pro nás byla připravena dosti složitá lanová dráha. Původně bylo v plánu, že ji proběhneme poslepu, ale zpětně jsme byli rádi, že si to Břéťa rozmyslel. Nejrychlejší (tuším, že to byla Beruška) na konci našel cibuli.
Večerní nástup byl zpestřen tím, že se i Šikula na stromě převlíkl do kroje a i na vztyčenou vlajku koukal jaksi shora.
Pipi a Chodec se rozhodly v noci plnit výzvu odporně nazývanou „noční návrat“, prostou mluvou obecnou výsadek.
Bivojce se tahle výzva natolik zalíbila, že ji Břéťa (sice nerad) musel za srdcervoucí pláče obou také nechat v lese!
Všichni poutnící se v pořádku vrátili. Pipi s Chodcem v 2:48 v pořádku dorazily, Bivojka se objevila v 3:38.
